Město na Měsíci už není jen představa - Artemis

Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem se ve své recenzi na Wonder Woman: Válkonoška na začátku zmiňovala, že jsem si ze Světa knihy 2018 odnesla dvě knížky. Už zmiňovanou Válkonošku a také Artemis, na kterou se dneska mrkneme, protože je to jeden z těch známějších titulů, co jsem za poslední dobu přelouskala.

Jedná se o nově vydané sci-fi od autora trháku Marťan. Toho jsem tedy nečetla, zatím jsem k tomu totiž nedostala příležitost. To by ten Marťan taky musel u nás v knihovně existovat, což je pro tu naši rozpadlou kůlnu hodně nepravděpodobné. (Kde se tam vzal Diabolik, do teď nechápu…)

"Dobrý den, pane Nakoši," pozdravila jsem zvesela. Kamarádil s tátou už v době, kdy jsem byla malá holka. Měla jsem ho skoro za příbuzného, za oblíbeného strýčka.

"Stoupni si do fronty k ostatním doručovatelům, smrade."

Fajn, tak spíš vzdáleného bratrance.

Hned jak jsem knihu otevřela, praštily mě do očí dvě věci - extrémní frekvence sprostých slov a ostrý styl psaní. První dojem nebyl zlý, ale co se týkalo toho stylu, asi jsem si na něj po celou dobou nedokázala přivyknout. Vzhledem k tomu, že je to sci-fi, bylo tam také dost technických popisů, které se mi chvilkami zdály nezáživné a které jsem prostě přeskakovala. A ten slovník? Na mě to bylo až přehnané, pomalu na každé stránce na mě něco takového vyskočilo a já vždy jen protočila očima. Opravdu to nevypadalo dobře, všeho moc někdy škodí.

Na druhou stranu to bylo ale psané zajímavou formou, a i když mi to úplně nesedlo, několikrát jsem při čtení dostala záchvat smíchu. Některé poznámky… věřte mi, ty stály za to.

A teď tedy konečně ten příběh. O co vlastně šlo? Jak jsem zmínila už někde na horních řádcích (nebo vám to je už možná jasné z nadpisu recenze), Artemis je město na Měsíci. To zní magicky. Bohužel to ale takové není u všeho, naše Jazz si nežije moc dobře, a tak tedy sledujeme její dějovou linku, která neubírá na žádné špatné akci. Jinými slovy - šílených plánů je dostatek.

Aby to nevypadalo, že jsem to úplně přešla, přihodím sem i anotaci. Je to úryvek z jedné části knihy, ale jako popis to slouží dost dobře.

Žiju v Artemidě, prvním městě na Měsíci.

Je drahé se sem dostat a bydlet tady stojí majlant. Jenže město neuděláte jen z bohatých turistů a výstředních milionářů. Potřebujete taky někoho, kdo bude pracovat.

Já patřím k těm přehlédnutelným lidičkám. Ale vyrostla jsem na Měsíci, takže mám i odvrácenou tvář…

Děj ubíhal rychle. Možná až moc rychle. A ukončení bylo snad ještě bleskovější. Pomalu jsem si ani neuvědomila, že ten konec nastal. Málem bych to nepostřehla, kdybych si nevšimla, že už není další stránka na otočení. Každopádně se v tom utnutém závěru asi skrýval určitý význam, ale nepřišel mi nijak zásadní. Žádné boom, jak bych od tohohle sci-fi čekala. Vážně jsem musela nějakou dobu zpracovávat fakt, že už se pokračování nedočkám.

Hodně se mi ale líbilo, že se autor snažil komunikovat se čtenářem. Bylo tam dost odkazů typu "vy víte, jak to myslím". Navíc to Andy Weir vždy humorně podal.

Nikdo nevěděl, že jsem venku. Pokud mě postihnou nějaké těžkosti, nikoho ani nenapadne mě hledat. Na povrchu prostě zůstane ležet jedna dost atraktivní mrtvola a vydrží tam, dokud si jí někdo nevšimne.

Co se postav týče, Jazz, naše hlavní hrdinka, je opravdu velmi osobitá. Má svůj styl. Kniha je vlastně psaná pouze z jejího pohledu, takže se s ní setkáváme nejčastěji a takže je to hlavně ona, kdo používá tu miliardu sprostých slov. A dokonce si vymýšlí i nová, což byla jedna z těch částí, u nichž jsem se nemohla přestat smát. Jinak jsou tam všichni hodně zajímaví a dobře vykreslení. Některé lidi nesnášíte, protože vám k srdci zkrátka nepřirostou, a další máte rádi a milujete je. Sto lidí, sto chutí. Já si třeba oblíbila Svobodu, jelikož jeho povaha na mě udělala skvělý dojem.

Rozhodně ale zmíním i to, že chyby a překlepy jsou tam v počtu jak mravenci v mraveništi (eh, okej, to je divný), korektura nic moc.

Závěrem musím říct, že se mi Artemis líbila, ale asi jsem od toho čekala víc. Přiznávám, že jsem měla docela velká očekávání díky všem názorům, které jsem od známých slyšela. Nebylo to špatné, ale… něco tomu chybělo a já nemám páru co přesně. Každopádně jsem ráda, že mám Artemis ve své knihovně.

Mora Leray