Kapky vzpomínek

Vzpomínky. Život. A opět vzpomínky.

Jsou všude, ačkoli se jim někdy snažíme vyhýbat. Najdou si nás kdykoliv. A je jedno, jestli to jsou ty radostné, které si rádi zopakujeme, či ty, díky nimž se nám zhroutil celý svět jako nestabilní domeček z karet.

Můžeme se snažit zapomenout na něco... na něco, co se nám nelíbilo. Pak si myslíme, že se nám to povedlo. Jenže najednou před nás přiskočí vzpomínka a v hlavě nám opět roztočí důvěrně známý kolotoč chaosu. Náhle jsme zase na začátku našeho zamazávacího procesu. Nejde to tak snadno, v podstatě to nejde vůbec, pokud se snažíme zapomenout na něco, co je silnějšího rázu.

Představme si vzpomínku jako jednu velkou kapku. Každá je jiná, jedna září veselými barvami, protože nám odkazuje na nějakou šťastnou událost. Z další vychází přirozený smutek, na který bychom nejraději vůbec nevzpomínali. A ta z mnoha ostatních je čistá, prázdná - ukazuje událost, která nám postupem času začala blednout, aniž bychom to chtěli.

Tyto kapky jsou nakupeny v naší mysli ve sloupečcích, ve všech koutech, smíchané dohromady.

Nejsnadněji zapomeneme na věci, které bychom si chtěli pamatovat navěky. Ty, jež chceme z našeho života vypustit, z hlavy nedostaneme. A když už se nám to povede, vždy existuje alespoň jedna věc, která nám to dokonale připomene. A to už je smůla. Či snad prokletí?

Mora Leray