Čirou náhodou ve světě Pětice – Krkavčí brána

Síla Pětice: Krkavčí brána

(Autor: Anthony Horowitz, datum vydání: 2007)

Mé hodnocení: 92%

Doba čtení: tři dny

Žánr: fantasy, akční

Nacházíme se u mé druhé recenze a já tentokrát začnu netradiční otázkou… Kdo si někdy v životě půjčil knihu "naslepo"? Myslím to takhle: Kdo někdy zaběhl do knihovny, rukou zašátral v libovolném regálu, vytáhl ven svazek, o němž snad ani netušil, jak se jmenuje, a bez jakéhokoliv prohlížení si ho půjčil? Že nikdo? Výborně, alespoň si budu na chvíli připadat jedinečně.

Přesně takto jsem to udělala už s mnoha knihami a před třemi dny i s Krkavčí bránou, do jejíž recenze se za chviličku pustím.

První dojmy?

Knihu jsem kvůli výběru naslepo začala zkoumat až v teple svého pokoje, ale díky tomu jsem si sestavila seznam jakýchsi prvotních výbojů.

1) Obálka je neskutečná.

2) Název mi vyrazil dech.

3) Autor knihy má zvláštní jméno.

4) Nápis "Na druhé straně čeká temnota…" mě dosti vyděsil a navnadil.

A pak tu byla ta úžasná anotace, kterou vám sem hned přiložím.

Vždycky věděl, že je jiný. Nejdřív byly sny. Pak přišla smrt.

Když se Matt Freeman dostane do potíží s policií, pošlou ho do pěstounské rodiny v Yorkshiru. Zanedlouho získá dojem, že s jeho opatrovnicí není něco v pořádku - stejně jako s celou vesnicí.
Potom se Matt dozví o Starých a začne chápat, v čem je jiný než ostatní. Ale nikdo mu nevěří; nikdo mu nedokáže pomoct.

Neexistují důkazy.
Nemá to logiku.
Je tu pouze Brána.

Už jenom takový popis je perfektní uvedení a mě osobně přiměl dost přemýšlet nad tím, o čem příběh nakonec bude. Skvělá práce, takto by to mělo být.

Poznámky ke stylu psaní a další detaily z mé strany?

Tři slova - svižné, poutavé, čtivé. Tak nějak bych styl, jakým Antony Horowitz píše, vyjádřila já. Opravdu poraženecky uznávám, že jsem se do příběhu ponořila hned a nemusela jsem si zvykat na něco… zvláštního (což by bylo v jiném případě i dobré, sem se to ale prostě nehodilo), to je rozhodně velké plus.

Autor nás stylem nenudí, tak tomu je až do konce.

Opakování slov jsem nezaregistrovala.

Vyjadřování bylo skutečně fajn.

Nemám co dodat.

Děj?

A teď tedy samotný příběh.

Když to řeknu bez obalu a zároveň, abych toho moc neprozradila, v Krkavčí bráně sledujeme prapodivné události, které se staly našemu hrdinovi, chlapci Mattovi. Dříve byl výtržníkem a zlodějem, po pár stránkách knihy se mu ale celý život mění. A teď těžko říct, jestli k horšímu či naprosto strašnému.

A tím prozrazování děje ukončím a přistoupím ke svému názoru.

Co se nápadu týče, s ničím takovým jsem se asi ještě nesetkala. Smekám svůj imaginární klobouk za originalitu.

Děj je svižný a poutavý, stejný jako autorův styl psaní.

Jak to říct? Příběh se mi vážně líbil.

Co se týče postav…

Asi největší čest tu máme s Mattem, čtrnáctiletým chlapcem, hlavní postavou celé knihy, mým oblíbeným hrdinou. Opravdu jsem se s ním skvěle ztotožnila a chápala jsem ho, ten kluk mi přirostl k srdci. Neštěstí, které ho potkávalo, jsem prožívala celou dobu s ním.

Možná se mi jen nezdál jako čtrnáctiletý, chováním by seděl na staršího, ale co už… třeba je jen více vyspělý. Jinak to není (po mém dlouhém uvažování) žádný Gary Stu.

Postavy - propracované, fajn (s výjimkou některých, které nenávidím z hloubi duše).

Dodatky?

Jediné, co zmíním tady v závěru, je, že korektor knihy občas napsal jméno Matt jako Mat, vlastně jen vynechával poslední písmeno "t". To mě trochu rušilo. Jinak nic dalšího nemám.

Jak tedy zní mé hodnocení?

Musím uznat, že výběr naslepo dopadl velmi dobře. Nečekala bych, že mě děj takto chytí a že budu mít problémy se od knihy odloučit. Vážně by mě to nenapadlo.

Postavy jsou sympatické, děj svižný. Troška temnějšího fantasy nikdy nezaškodí. Doporučuji.

A něco z knihy na závěr?

"Když jsem byla mladá, dítě nikdy nekladlo otázky starším lidem," prohlásila Claire Deverillová.

"Bylo to před, nebo po první světový válce?" utrousil Matt.

Mora Leray