Třetí díl DC Icons, kočky mají pré – Catwoman

Příběhy o mládí známých superhrdinů jsou teď v kurzu, ne že ne. 

Leigh Bardugo, autorka Šesti vran, nám představila Wonder Woman, Marie Lu Batmana… 

S dalším skvostným dílkem se ukázala Sarah J. Maas, která nám předhodila (předhodila?) Catwoman. 

A to teda udělala sakra dobře, protože… Catwoman je za mě nejčtivější (všimněte si, že je pouze nejčtivější, ne nejlepší) knihou z této série (o tom, že jsem nečetla Batmana, ale jenom Wonder Woman, pomlčíme).

Moji drazí, víte, jak jsem se k té Catwoman vůbec dostala? To je taková fajnová historka. 

Znáte projekt Knižní štafeta, který vymyslel Humbook? Ne? (I když já teda předpokládám, že ano, to ne jsem sem dala pouze pro navození vysvětlovací atmosféry.) Úplný začátek tohoto námětu vznikl u Zuzky, která je proslulá tím, že píše do knih. A tak se Humbook team rozhodl, že vytvoří štafetu – každá knížka kolovala mezi třemi čtenáři, ti knížku opoznámkovali a poslali dál. Když se dílko dostalo k poslednímu čtenáři, zaslal se výsledek Humbook teamu a jednotlivým patronům knih.

A já jsem první čtenářka v tomto projektu pro naši milovanou Catwoman. Ještě jednou moc děkuji Aničce z annainword, která si mě vybrala. Je boží být součástí tohohle všeho.

Takže tak. Moje čtení bylo ještě okořeněno o poznámkování, i tak jsem ale měla příběh zhltnutý rychle. A to asi proto, že to prostě byla Sarah J. Maas. Ale o tom později.

(anotace z webu databazeknih.cz)

Je čas zjistit, kolik životů tahle kočka vlastně má. Selina Kyleová se po dvou letech vrací do Gothamu, ovšem tentokrát jako Catwoman. Hraje nebezpečnou hru na kočku a myš, domlouvá zvláštní spojenectví, v noci se zaplétá s Batwingem a ve dne s pekelně krásným sousedem Luciusem Foxem. Přestože si myslí, že své minulosti unikla, šeredně se mýlí. Zvládne obětovat to, co je jejímu srdci nejbližší?

Fajn, návrat na začátek. Když mi Catwoman dorazila, musela jsem natočit mluvená stories na Instagram. Nechtělo se mi. Fakt se mi nechtělo. Nejsem člověk, který by se měl stavět před kameru a mluvit. Naštěstí jsem to ve zdraví přežila, tedy téměř. Všechno bylo v pohodě, dokud jsem tu knihu neotočila na druhou stranu. Tam na mě čekalo nemilé – přímo úděsné – překvapení, a tak šla mluvená stories dost do kytek, protože jsem chytila nerva.

Třšetí díl úspěšné série…

Proč?

Pokud někdo má mluvená stories viděl, určitě si pamatuje na šok v mojí tváři. 

A hlavně... víte, co je na tom strašně vtipný? Chyba na zadní stránce byla i na Wonder Woman. Tahle série to má s tou korekturou na bodu mrazu. Proč? Není to jenom tím hnusem na zadní stránce, celá Catwoman (a vlastně i Wonder Woman) je prošpikovaná chybami a překlepy. Hrůza, během poznámkování knihy jsem si také hrála na amatérského korektora. Holky ve štafetě za mnou si to ještě užijí. Muhaha.

A jak se mi to teda líbilo, když nebudu brát v potaz tu příšernou úpravu?

Jo, bylo to dobrý (toť k mému recenznímu zhodnocení). První čtvrtina mě příliš nebavila, protože moje myšlenky zkrátka nedokázaly u příběhu zůstat. Ale pak to začalo být něco. Nebyla jsem schopna to odložit. A podobnou laťku si to udrželo až do konce.

Je poznat, že to psala Sarah J. Maas. Ačkoli mě ten začátek tolik nechytl, hned když jsem knihu otevřela, dýchl na mě takový ten typický maasovský styl psaní. A díky tomu se to četlo hrozně dobře, což na tom moc oceňuji.

Navíc hlavní hrdinka není žádné tintítko, ví, jak si poradit, a má všechno předem promyšlené. Nebo se spíš autorka snaží, aby to tak na čtenáře působilo. U S. J. Maas mě vždycky prostě fascinovala ta věc, že v momentě, kdy se stane něco nečekaného, přijde autorka s nějakým vysvětlením, o němž se na předchozích stránkách nezmíní ani jedním slovem. Takže to občas vypadá tak, že si to zrovna na tomhle místě najednou vycucala z prstu. Což nevím, jestli je dobře, nebo špatně. Jaksi to sama neumím posoudit a nejsem si jistá, zda jsem člověk, který to vítá, nebo ten, který naopak ne.

Co mě ale zklamalo, byl konec. Celou dobu jsem věděla, jak to skončí, a to příběh Catwoman vlastně vůbec neznám, takže se mi trochu nelíbilo, že to skončilo přesně tak, jak jsem si řekla. Čekala jsem, že mě to překvapí.

Jinak to ale bylo fajn, hezky se to četlo a nebýt té korektury a toho konce, rozhodně by bylo mé hodnocení vyšší. Není to žádná hitparáda, pro mě je to takový lehký, oddechový, čtivý nadprůměr. Já moc děkuji Aničce za to, že mi dala možnost se ke knížce dostat tímto způsobem, a celému Humbook teamu a Zuzce – zakladatelkám projektu Knižní štafeta. Je to zkrátka super!

Mora