Neboj se, Attiono, nevzdám to – Projekt Kronos

Zničený svět. 

Záhadná epidemie. 

Společenské rozkoly. 

Téměř každý se honí za drogami, protože je to asi považováno za dobré rozptýlení. Pouliční gangy si neberou servítky. A Downtown… ten je den ode dne čím dál více izolovaný. Tohle chcete číst!

Protože je Projekt Kronos jedna z těch knih, do které mě všichni tlačí a vyhrožují mi bolestivou smrtí, pokud si to nepřečtu, musela jsem se překonat a opravdu se do něj pustit. Ale bála jsem se. Hrozně moc.

Vždycky se bojím, když mám jít do něčeho, co je velice opěvované. A Projekt Kronos sklízel úspěchy snad u každého. Bylo proto dost pochopitelné, že jsem se tomu tak dlouho vyhýbala.

Když jsem ale zjistila, že bude v květnu (myslím, že to má být květen) vycházet druhý díl, domluvila jsem se s webem eknihovna.cz a nechala jsem si zaslat tuto knížku v elektronické verzi. Ještě jednou moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku! Eknihovna.cz má opravdu rozsáhlou nabídku e-knih, takže jejich stránku mohu jen doporučit!

Ale elektronická verze... no, možná to nebyl úplně nejšťastnější nápad, protože hned když jsem začala číst, jsem měla pocit, že se mi čtečka rozbila. Dlouhou dobu mi trvalo, než mi došlo, že ta tabulka hlásající „error“ je vlastně součástí příběhu a že to není problém mé čtečky. Každopádně… tohle pro mě byl dobrý šok, ale musím ho označit jako originální, protože mi to pro začátek čtení alespoň navodilo zajímavou atmosféru.

(anotace z webu databazeknih.cz)

Být hrdinou není ve skutečnosti ani zdaleka takové, jak se o tom píše v komiksech… 

Píše se rok 2052 a to málo, co po válce ze světa zbylo, halí šero nukleární zimy. Attiona City, jednu z posledních výsep lidské civilizace, zevnitř požírá záhadná epidemie a společenské rozkoly. Zatímco prominentní občané v horní části města se vzpamatovávají z válečných hrůz, méně šťastní obyvatelé spodního Downtownu je stále prožívají. Drogový byznys jen kvete, ulicím vládnou konkurenční gangy a zoufalí Downtowneři se ocitají v čím dál větší izolaci. To vše jsou ale jen první výstřely do tmy předznamenávající občanskou válku. 

Mladý Downtowner Jason Blake vždycky toužil být hrdinou. A teď se mu — k jeho smůle — tohle přání beze zbytku vyplní. Naproti tomu Luco Scarpa nikdy nechtěl nic jiného než prožít svůj život v klidu a míru. Přesto má pod taktovkou nejmocnější organizace světa lovit právě takové lidi, jako je Jason. A ačkoli o tom ani jeden z nich nemá nejmenší tušení, brzy se z nich mají stát pouhé figurky šachové partie, ve které se hraje o osud celého města. 

Když tedy přeskočíme ten začátek, který mě zděsil, měli bychom se posunout dál. Třeba k té informaci, že to bylo boží. Áh, trochu klidu, Moro, musíš mluvit chytře. Áh, já bych ráda, ale ono to nejde.

Dlouho mi žádná kniha takhle nevzala dech a schopnost normálně se vyjadřovat. Mohla bych autora zahltit výkřiky plnými nadšení a ani tak by to nebylo dost. Je vidět, že česká scéna sci-fi tvorby přeci jen skrývá nějaké ty skvělé perly.

Děj je nadupaný od začátku až do konce, nicméně chviličku mi trvalo se do něj dostat. Autor píše velice poutavě, jen mě to neoslnilo hned po prvních stránkách. Hltat každé slovo jsem začala až tak za… první dvanáctinou knihy (proboha, jdeme do zlomků).

Postavy na vás udělají dojem, protože s nimi budete schopni sympatizovat. Takový Gasz, se kterým se setkáváme hned v úvodu... jo, to je dobrej borec (a prý že já budu mluvit inteligentně, haha). Luco je velice milý klučina se zajímavou povahou, který zpestřuje celý příběh (a řekla bych i možná, že ho mám jako charakter nejraději), Jason jakbysmet (na něm se mi hlavně líbí ten fakt, že to není žádné tintítko, co neví, co má dělat – on si je totiž naprosto přesně vědom toho, čeho je schopen a jak to má vykonat, takové ty postavy typu „objevuju svoje schopnosti“ mi už začínají lézt krkem, takže Jason je příjemná změna). Vlastně každá postava je velmi charakteristická, i když některé osoby k mému chladnému srdíčku nepřirostly. To je ale spíš otázka vkusu, moji drazí.

Hrozně moc se mi líbí propletenost dějových linií. Tečka.

Taky se mi moc líbí styl mluvy postav. Zadrhávají se, koktají, přeřeknou se – díky tomu to působí reálně.

Autor se s ničím nemazlí. A to myslím sakra vážně. Některé scény hnuly se žaludkem i mně a to já jsem emocionální šutr, takže... Pavel Bareš má můj obdiv.

Svět je neskutečně propracovaný. Je vidět, že nám toho autor chce hrozně moc říct, ale dochází mu prostor, takže se už jenom z tohoto důvodu hrozně moc těším na další díl. 

V jedné části se tam mluví o tzv. bootcampu (což v tomto smyslu znamená cvičení mladých k určitým... úkonům). To slovo mi připomnělo hru Transformice, kterou jsem hrála jako malá. Absolutně to nemá logiku, protože tahle hra je o tom, jak myš – ano, vidíte dobře, myš – překonává různé překážky, aby se dostala ke svému sýru. No, moje dětství bylo skutečně zajímavé.

Mám tady k tomu jen dvě drobné výtky. 

Za prvé jsem občas měla dojem, že vůbec nevím, o co tam jde. Protože ten svět je hrozně moc složitý a je těžké ho pochopit. Je těžké si uvědomit to, k čemu vlastně všechno směřuje. Úplně si pamatuju, jak jsem jednou večer při debatě s dědou zkonstatovala, že teď čtu Projekt Kronos, že jsem v polovině, že je to super, ale že vlastně absolutně netuším, co se tam děje.

A za druhé… argh a prásk. Asi se mi tato slova už vypálila do mozku. Popravdě to, že to bylo snad v každé bojové scéně, mě později už i štvalo.

Ale… páni, mně asi nezbývá nic jiného než dramaticky smeknout svůj imaginární klobouk a doufat, že Kronovy děti budou stejně dobré (a třeba ještě lepší)!

Ještě jednou moc děkuji webu eknihovna.cz! E-knihu Projektu Kronos můžete zakoupit zde!

...

Protože doma momentálně ležím s neštovicemi, mám na vás dotaz. Máte nějakou knihu, která vás vždy vytáhne ze špatné nálady? Já teď zrovna sahám po Dvoru trnů a růží, který je prostě mou srdcovkou už asi navždy. 

Mora