Vzhůru do světa vikingů – Klan

Nepřátelské vztahy mezi dvěma klany. Vikingové. Recenzní výtisk od samotného Humbooku. Co víc jsem si jen mohla přát? Měla jsem štěstí.

Když jsem prošla konkurzem a byla jsem společně s devíti dalšími vybrána na minirecenzi knihy Klan, která u nás vyjde až na konci ledna, nechápala jsem to. 

Vstupní otázku jsem zpracovala během pěti minut (možná ani to ne) a nakonec jsem téměř i zapomněla na to, že jsem se někam hlásila. Z tohoto transu mě vzbudil až e-mail, který mi přišel a hrdě oznamoval, že mě vybrali a že dostanu e-book Klanu zdarma. Věřte mi, v ten moment jsem se zmohla jen na takové zajíknuté „prosím?“. 

Humbooku, ještě jednou vám děkuju!

A jak se mi tedy Klan líbil? 

Nejdříve se podívejte na popis, ať víte, o čem si budeme povídat.

Eelyn celý svůj život bojuje proti odvěkému nepříteli – klanu Riki. Když na bitevním poli zahlédne svého bratra, kterého viděla před pěti lety umírat, nevěří vlastním očím. Teď stojí proti ní na straně nepřítele. Jeho zrada však není to jediné, čemu musí Eelyn čelit. Po neúspěšném boji se z ní stane otrokyně a čeká ji krutá zima v zajetí. Všechno ale změní útok krvelačného klanu, v jehož skutečnou existenci nikdo nevěřil.

Už jenom anotace mi řekla, že by mě to mělo zaujmout (a asi i zaujalo, ale…).

Asi to vezmeme po recenzentsku, že? Nejdříve rozdělíme knihu na dvě poloviny a teprve potom budeme pokračovat. Já totiž asi nespadám mezi ty, kterým se to líbilo hned na poprvé.

První polovina začala velmi dobře, skvělý úvod, který byl čtivý, hned mě okouzlil zajímavý námět, jenže… to kouzlo pak polevilo. Najednou to už nebylo takové, jaké se mi to na začátku zdálo. Stal se z toho pro mě nudný příběh, který mě ani za mák nebavil. Jasně, námět byl rozhodně originální, protože young adult s tématem vikingů jsem ještě neviděla. A možná to bylo mnou, ale první polovina mě vůbec nebavila. Sice jsem v ní usoudila, že mám ráda Fiskeho a že jsem při prvním setkání s ním prohlásila, že se mi vždycky líbí pěkní debilové (omlouvám se, drahý), ale to je vše, na co jsem přišla. Hlavní hrdinka mi neseděla svou brutalitou (citlivý ráček).

V jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že to s Klanem vzdám. Ale vy dobře víte, že jsem tvrdohlavej blb a že ve čtení vždy pokračuji vesele (mnohdy tedy vesele ne) dál a hledám tu magii, to pomyslné zlato, které v knize má být.

A tady se to vyplatilo.

Protože to zlato se v knize nakonec opravdu objevilo. Sice až v druhé polovině, ale bylo tam. Teprve potom jsem začala uvažovat o tom, jak povedené to je. Příběh najednou nabral pořádný spád, začalo mě to hrozně moc bavit, postavy se vybarvily mnohem více než předtím a hlavní hrdinka mi konečně přirostla k srdci. Teprve v tomto místě jsem si začínala uvědomovat, jak vůbec netuším, jak by to mohlo skončit. Jak zjišťuji, že se mi ten příběh strašně moc dostává pod kůži. Jak nechci, aby Klan skončil, protože se mi to vážně líbí. Druhá polovina je úplně o něčem jiném. Jako kdyby tam začínal nový příběh, o několik desítek procent lepší děj, kterému nechybí napětí.

Vidíte ten obal? V Česku bude úplně stejný, takže se máme na co těšit!

Zjistila jsem, že vůbec při čtení nepodezírám postavy (a to já dělám často a většinou mám pravdu). Tentokrát jsem jim věřila, měla jsem je ráda a takového Fiskeho bych po důkladném zvážení asi opravdu zařadila do žebříčku svých oblíbených postav, ten charakter je skvěle promyšlený. Možná bych tam dala i Eelyn, hlavní hrdinka mi potom svým uvažováním sedla.

V druhé části má příběh vážně všechno, co mít má. Někdy jsem se u toho hihňala jako pětileté děcko. Občas jsem si mumlala něco ve smyslu „jé, tohle je pěkný“. Často jsem si četla pasáže nahlas, ačkoli nevím proč. Možná kvůli důrazu, který jsem na ten úsek chtěla dát.

Co vážně oceňuji, je to, že kniha neplánuje pokračování, a to je v dnešní době sérií příjemné překvapení.

A konec... ten se skutečně povedl, tečka.

Ale jsou tu dva problémy, které v hodnocení zkrátka nedokážu vynechat.

Prvním je neskutečné množství chyb, které celou knihu provází. Byla to tragédie ze strany korektorů, tak bych to nazvala.

A druhým je, už několikrát zmiňovaná, první polovina. Nemůžu to přehlédnout. Sice teď zpětně vím, že kdybych si tu část přečetla znovu, určitě by se mi líbila, protože jsem na ten svět zvyklá, ale při prvním čtení mě to nebavilo. A první čtení je dost podstatné. Jak bych nemohla brát v potaz svůj prvotní dojem?

Je mi jasné, že až kniha vyjde v tištěné verzi, koupím si ji. A mrknu se na ni znovu. Třeba změním názor (dobře, určitě změním názor, vím to). Teď jsem už na ten svět, kde se příběh odehrává, zvyklá, ale když jsem s ním začínala, rozhodně jsem na něj zvyklá nebyla a celé prostředí se mi neprezentovalo zrovna zajímavě. Bylo to na mě až příliš nudné.

Silně mi to připomíná mou zkušenost s Šesti vranami. Jak jistě víte, Šest vran a Prohnilé město jsou knihy, které patří do známé duologie od Leigh Bardugo. A první díl pro mě byl podobně těžký jako Klan, ale po druhém přečtení se pro mě toto dílo stalo naprostou peckou a je to kvůli tomu má nejoblíbenější série ve světě young adult knih vůbec. Třeba to bude s Klanem stejné. Ta druhá polovina mě totiž neskutečně bavila. Takže uvidíme.

Můžu doporučit. Jen si ale dejte na začátek pozor, aby vás první polovina nezklamala tak jako mě (doufám, že tady nebude moc exotů podobných mně). Vážně doufám, že svůj názor budu moci změnit, a až se tak stane, určitě se vám s novým pohledem na tuto knihu ozvu.

Poslouchala jsem je z domu a při tom jsem umyla hrnec nad ohněm a uklidila popel. Halasný smích a hovor pracujících Rikiů ve mně vyvolal známý pocit. Bylo to skoro, jako bych se náhle na okamžik ocitla doma.

Mora