Mora má už zase spoustu plánů

Protože se poslední dobou stále vídáme jenom v recenzích, už je čas, abych přišla i s nějakým informačním článkem. Jak se mi daří? Co je nového? Co si pro vás chystám před Vánoci, přes ně a po nich? A na co všechno se chci vlastně tady na blogu ještě zaměřit? Rozhodně toho není málo a dnes se všechno dozvíte (tohle uvedení mi připomíná takové ty začátky videí o aktuálních událostech, ale líbí se mi to).

Můj život dostává pomalu, ale jistě určitou šťávu… No, tohle už se mi teda nezamlouvá. Tak jinak. Moro, soustřeď se. Děkuju.

Druhák na střední mi od začátku roku nesliboval nic lehkého, tedy alespoň jsem si to myslela. První týdny ve škole byly – upřímně řečeno – příšerné. Nejen, že jsem se nedokázala na žádném předmětu včas probrat a nějak se psychicky soustředit, taky jsem si připadala úplně vygumovaná. A to ve všem. I ve věcech, které třeba normálně ovládám. Udivovalo mě, když z někoho vypadly informace, co jsem si třeba vůbec nevybavovala (a že jich bylo hodně).

Někdy v polovině října jsem ale zjistila, že se můj mozek začíná vracet ze své dlouhé dovolené.  Byla jsem na hodinách plně vzhůru, už nepřicházela fiaska, kdy jsem se extrémně styděla cokoli říct (jo, tenhle stav byl taky na houby a absolutně netuším, kde se vzal), v hlavě se mi konečně vynořovaly správné odpovědi a já se tak konečně vrátila ke svému typickému stereotypu z prváku. Popravdě… úplně jsem nečekala, že se tam zvládnu vrátit, protože druhák od začátku roku ukazoval, že výuka bude pořádně těžká a že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem, jak s oblibou nazývám celý první ročník této super duper obchodní akademie (ironie? Ani tolik ne, já mám tu školu ráda a výjimečně si legraci nedělám).

Když jsem tedy zpět v této fázi, zase mám spoustu volného času na své aktivity. Vrátila jsem se ke svému základnímu učení hraní na klávesy, vrátila jsem se v plné síle ke svému knihomolskému duchu a přestala ho potlačovat pod návaly svých myšlenek, které mi jasně říkaly, že jsem úplně vymazaná. Vrátila jsem se ke psaní, abych zvládla do konce prosince dovést svůj příběh k dokonalosti (fajn, tak tolik ega v sobě zase nemám a vy to dobře víte, uberme tu dokonalost). Dokonce jsem se vrátila i k amatérské grafice a mám pár nových nápadů, které bych mohla ve Photoshopu v nejbližší době vytvořit.

Takže… co tím chci říct? Volný čas… že by byl čas i na blog a na mé švihlé knižní recenze? Že bych zase zkusila žebrat o nějaké spolupráce? Že bych se zaměřila na svou bloggerskou identitu? Že by?

Všechny novinky se pokusím vtěsnat do následujících odstavců.

Nominace na ČBDB

Na stránce čbdb.cz momentálně probíhá nominace o nejlepší knižní blogery roku 2018, a to hned ve čtyřech kategoriích. Knižní bloger (jako prostě ten nejlepší z nejlepších), knižní skokan (ten, který začal teprve v roce 2018 – „Hah, jako například já!“ „Zmlkni, ty moje egoistická stránko! Oni to určitě slyšet nechtějí!“), knižní objektiv (bloger s nejlepšími fotografiemi) a knižní vloger (nejzajímavější video tvorba). Takže pokud jste ještě nenominovali vaše oblíbence, určitě to udělejte! A pokud je tu někdo, kdo má rád i mou tvorbu a chtěl by V záplavě knih podpořit, já budu opravdu nadšená!

Drobné úpravy 

Co se týče celkového rozvržení webu, před týdnem (asi?) jsem přeprogramovala menu. Přidala jsem nová tlačítka a nové funkce, což vyžadovalo spoustu pitomých, šílených, na hlavu postavených html kódů. Nejlepší je z mého výsledku asi okénko s Facebook stránkou V záplavě knih, strašně dlouho jsem ho hledala, ale nakonec mi strýček Google dobře poradil. Rozhodně je fajn i funkce od Bloggeru, která umožňuje se přidat k mým pravidelným čtenářům (dole v menu, pokud chceš vstoupit do mého klubu).

Knihy – recenze se blíží!

Díky své návštěvě v knihovně mám teď doma hrozně moc knižních pecek, na které určitě můžete v brzké době očekávat recenze. Momentálně louskám Ink od Alice Broadway a zatím stále zírám. Pokud vím, moc kritických poznámek jsem ještě nepronesla (a třeba už ani nepronesu). Rozhodně je to zajímavá četba. A ten obal? Šílená dokonalost.

Z dalších děl to je například i naprostá klasika Vražda v Orient-expressu od Agathy Christie, pro kterou jsem se rozhodla na popud jednoho známého z databazeknih.cz, nebo třeba velmi populární kniha O dívce Grace, kolem níž byl v jedné době hrozný poprask. Je toho dost a do Vánoc mám tutáč co dělat. A co já vím, třeba na mě bude pod stromečkem čekat nějaká další knížečka, kterou budu muset nutně přečíst.

(všechny milované pohromadě)

Shrnutí toho nejlepšího, co se týká knih

Na konci roku 2018 (možná na začátku ledna 2019) vyjde na blogu přehled pěti až deseti nejlepších knih za rok 2018, k nimž jsem se dostala. Jak jsem zmiňovala už v jiném článku, můžu jasně říct, že tu najdete díla, jako je například Smrtka od Neala Shustermana nebo třeba Prohnilé město od Leigh Bardugo (Kim, překvapuje tě to?).

Shrnutí toho nejlepšího, co se týká mě jako blogerky

Určitě se můžete těšit i na nějaký článek ohledně toho, jak si tady na blogu vlastně žiju. Chci sepsat své dosavadní blogerské úspěchy do trefného textu (nebo příběhu?). Možná se vám dostane i nějakých „historek ze zákulisí“, kde odpovím na otázky typu: Co vlastně stojí za celým Instagramem? Tvrdá práce, nebo vyhledávání jednoduchých příležitostí fotit, abych se s tím nemusela párat? Co se mi honí hlavou, když vydávám články, kterými si nejsem jistá? Bude toho dost, to zaručuji.

Poděkování

Na závěr vám musím poděkovat za podporu, protože Facebook stránka V záplavě knih už sesbírala celých 80 to se mi líbí. Což je naprosto neuvěřitelné číslo! Vůbec bych nečekala, že se vyšplhá tak vysoko, zvlášť když vezmu v potaz, že funguje teprve od července. Je to úžasné!

To je teda pro dnešek vše. Uvidíme se u další recenze, moji drazí!

Mora Leray