Modrá jménem jachty, plavba až na mořské dno - Modrá

"Nic neumím." Kitty vyhodila palačinku do vzduchu, ta se otočila a hladce přistála zpátky na pánvi.

"Umíš šikovně obracet palačinky."

"Životopis Kitty Berryové - zkušená obracečka palačinek."

Léto se blíží, já skáču radostí do vzduchu, má knihovna bude za pár dní zaplněná plánovanou četbou. Jsem nadšená! Konečně se blíží ty milované měsíce volna. Ale ještě si musím počkat, ten čas zatím nepřikvačil, zbývá něco přes týden (a hlavně mě čeká předání vysvědčení, kde budu muset přetrpět pár hodin v šatech).

Abych si ale čekání na letní volno ukrátila, pustila jsem se v sobotu do další knihy. Asi před měsícem jsem ji objevila v regálu naší super knihovny, ovšem dostala jsem se k ní až teď, což mě mrzí, protože je to dost dobré čtení.

Co se týče autorky, vůbec nevím, o koho jde. Ani název knížky mi nic neříkal. A když jsem se pokusila zjistit si více na internetu, vybaflo na mě jen to, že je to britská spisovatelka (což jsem, představte si to, věděla i bez toho).

Každopádně se ale budeme věnovat jejímu dílu. Pro dnešní recenzi mám zvolenou Modrou, vím ale, že autorka vydala i další příběhy - například Stíny nad zálivem, které mám v plánu prozkoumat přes léto.

Poklidný výlet na moři? Ani náhodou! Koupání v průzračné vodě a popíjení tropických koktejlů se až příliš rychle promění ve zlověstnou noční můru…

Lana a její nejlepší kamarádka Kitty se vydají hledat svobodu a dobrodružství. Jejich sen volně cestovat se jim splní, když získají možnost plavit se na Modré - jachtě, která pluje z Filipín na Nový Zéland. Spolu se svými novými přáteli rychle podlehnou kouzlu vzdálených ostrovů a divokých večírků na jachtě.

Z ráje se ale brzy stává peklo - Lana a Kitty zjišťují, že každý na palubě má nějaké tajemství, a navíc jeden z jejich nových přátel po jedné hádce záhadně zmizí…

Nebezpečné vlny nedůvěry a lží ohrožují nezávazné letní dobrodružství na lodi, někteří se však svého vysněného ráje nehodlají jen tak vzdát… a to za jakoukoli cenu!

Anotace je dlouhá, takže na nastínění děje stačí bohatě. Díky ní naprosto jasně víme, že tady půjde o něco pořádně promyšleného s detektivnější zápletkou a že hlavní roli bude hrát jakási plavba.

Ze začátku si čtenář zvyká na určité splývavé prolínání minulosti s přítomností. Pokud chvilku čtete nepozorně, vše se vám spojí dohromady a pak nevíte, která bije. To přeskakování v čase by mělo být odděleno nějakou ráznou větou, aby to pochopil i člověk tupějšího rázu (správně, narážím na sebe).

"Co se týče Shell, Heinrich má tendenci chovat se přespříliš ochranářsky," řekla Kitty a významně zdvihla obočí.

"Taky sis toho všimla?"

"Všimla?" řekla Kitty. "Všude za ní chodí a sbíhají se mu sliny tak, že jsem po nich už málem uklouzla."

Celé je to ale psané úžasným stylem. Kombinace záhady, která vyzařuje ze všech koutů, a promyšlené zápletky dodává příběhu skvělý nádech. Čte se to výborně. Napětí jsem doslova dýchala společně s postavami. Atmosféra je rovněž velmi dobrá, opravdu tam sedí. To, jak postupně houstne, je vynikající. A námět - originální (vytknu tady vůbec něco? Nějak hodně chválím, fakt hodně).

Do poslední chvíle nevíte, co se bude dít. Já osobně absolutně netušila, jak by to mohlo nakonec dopadnout, trefila jsem se jen v určitých věcech, které byly poměrně jasné (já toho rozumu moc nepobrala, to víte, pitomej člověk). A konec? Tak ten byl skutečně úžasný, lepší závěr bych si snad ani představit nedokázala, sedlo to tam perfektně a podtrhlo to celé kouzlo dějové linky.

Obzor byl zbarvený do ohnivě oranžových a purpurových odstínů, jež se pomalu vytrácely do tlumených odstínů růžové, než se nakonec za ní ustálily do temně modré. Barvy to byly okouzlující, trvalo by celý život namíchat jen polovinu té palety barev.

Dalším plusem je rozhodně to, že Lana, hlavní postava, je sympatická, ničím mě nenaštvala, její chování je pochopitelné a srozumitelné a nikdo si na ni nemůže stěžovat, protože zůstala v mezích normálu. V dnešní době duchaplné postavy docela vymizely, takže můžeme být za Lanu rádi.

A oblíbila jsem si i Dennyho, o něm mám úplně jasnou představu vzhledu a na mé vlastní vymyšlené jachtě by se dost vyjímal. Ale to vlastně všichni z té super posádky.

Teď to chválení teda trochu ochladíme. Nutně bych potřebovala hodit řeč s korektorem knihy. Můžete mi někdo, sakradrát ale, vysvětlit, co to bylo? Přijde mi, že Modrá projela nějakým špatným autocorrectem. Jak kdyby to někdo opravoval na mobilu a četl to po sobě na půl oka. Opravdu to nechápu. Chyb je tam jak máku, vážně asi přes čtyřicet překlepů, nekecám. Hrůza a děs.

Každopádně je ale kniha velmi dobrá, propracovaná, výborně se čte, člověk tají dech při napínavých scénách, o které není nouze. Ačkoli jsem neměla velká očekávání, Modrá mě svým dějem hned pohltila a já se od ní jen těžko mohla vzdálit (byla jsem kvůli tomu několikrát napomenuta, že mám jít na čerstvý vzduch a nesedět pořád uvnitř). Na rozvíjení talentu při skládání všemožných teorií je to četba jako dělaná. A kdybyste se mě zeptali, jestli to opravdu stojí za přečtení, tak ano, stojí. I když jsem tuhle recenzi sepsala včera, myšlenky mi k té knize občas zabloudily i dnes a já se opět začala probírat jejími zápletkami. A to znamená jediné - je to opravdu, opravdu dobré.

Pokud přežijete to šílené množství chyb, které vám někdy vypálí i oči z důlků, jděte do toho. Rozhodně.

A ještě knižní moudro na závěr. "Když řeknu, že něco udělám, tak to o osm let později většinou udělám."

Nezapomeňte mě sledovat i na Instagramu!

Mora Leray