Patřím ke Gaunerům aneb Zlatá recenze - Prohnilé město

A je to tady! Konečně došlo na titul, který budu recenzovat s chutí a pořádným nasazením. Takhle to nebývá zrovna často, takže proč to odkládat? Šup, šup, ať se přidáte ke Gaunerům, Kazovi, Inej a ostatním co možná nejdříve.
Prohnilé město je druhý díl skvělého fantasy od izraelské autorky Leigh Bardugo. Co se týče první knihy, ta u nás vyšla pod názvem Šest vran někdy na začátku září roku 2017. Já se k ní bohužel dostala až o několik měsíců později, čímž jsem si alespoň zkrátila čekání na toto úžasné pokračování. Jestli ses s touto sérií ale ještě nesetkal, poutníku, mrkni se na můj starší, krátký a pocity ovlivněný názor, který jsem napsala pro web databazeknih.cz - Vrány umí zapůsobit.
Abych ale přestala odbočovat od hlavní linky dnešní recenze, začneme se konečně věnovat tomu, co dojatá a unesená kritička uvnitř mě chce.

"Tak jdeme," řekl. "Ukradneme otci peníze."
"Nejsou to tvoje peníze?"
"Dobře, tak si je ukradneme zpátky."
Rozběhli se. "Miluju spravedlivou odplatu," oddychoval Jesper. "Člověk si přitom nádherně natřese játra."

Lidé se mě snad tisíckrát ptali: "Jakou knižní sérii máš vlastně nejradši?"
A já jim vždy odpovídala: "Nevím, nemám žádnou nejoblíbenější." Tak to dřív bylo, vážně.
Teď by ale má odpověď zněla úplně jinak. Netradičně, nepochopitelně, vůbec nic bych tím nespecifikovala, ale... ono by to stačilo. "Patřím ke Gaunerům, rozumíš?"

Všem (a tím myslím své věrné kamarády knihomoly) se omlouvám za to, že svůj názor po tolika letech měním. Šest vran je knižní série, která mi z plic vysála veškerý kyslík.
Když jsem se zabaleným Prohnilým městem odcházela z pošty, poskakovala jsem po chodníku jako naprostý blázen a usmívala se od ucha k ucha. Co víc říct, myslím, že se mě obyvatelé našeho sídliště budou ještě nějakou dobu bát.
Ten pocit, když mé oči klouzaly po řádcích dechberoucí anotace, byl jedinečný. Odpověď na otázku "proč?" je zapsaná v dalším proloženém úseku - hlavním popisu knihy.

Kazu Brekkerovi a jeho lidem se podařil nevídaný kousek: vloupali se do nejstřeženější pevnosti světa a ukradli to, za co měli dostat velmi dobře zaplaceno. Místo kýžené odměny však na ně čekala zrada. Podvedeni a oslabeni o jednoho člena, který byl unesen, musí napnout všechny své síly, aby získaly, co jim patří.

V ulicích zkorumpovaného Ketterdamu se mezitím schyluje k válce. Nebezpečná droga jurda parem se stává předmětem hry o moc. Zkáza, kterou za sebou nechává, je děsivá.
Obstojí Kazova prohnanost proti starým i novým nepřátelům?
Zůstanou mu jeho lidé věrní?
Pomstí se za zradu a zabrání rozšíření smrtící drogy, které by mělo nedozírné následky nejen pro griši, ale i pro celý svět?

Nehodlám dodávat, že jsem neváhala ani vteřinu, abych si knihu otočila správnou stranou. Anotace byla naprosto neskutečná. Tečka.

Jakmile jsem Prohnilé město opravdu otevřela a dala se do čtení, nevěřila jsem tomu, nevěřila jsem ani slovu. Jako kdyby mě najednou pohltilo i to, co ještě neexistovalo. Není tajemstvím, že jsem se před několika měsíci zamilovala do prvního dílu. Proto ani není tak překvapivé, že mě opětovné setkání se stylem Leigh Bardugo tak šíleně vyvedlo z míry.

Wylan pokrčil rameny. "Možná. Jsou ale jedy, na které protijed neexistuje."
Jesper si odfrkl. "A proto mu říkáme Wylan van Optimista."

Začínala jsem s úsměvem na rtech, pokračovala s úšklebky a pokřiky, dále se mi na tváři objevovaly výrazy strachu a obav, ke konci jsem měla obličej zmáčený slanými slzami… Každý, kdo mě viděl, by dokázal odhadnout, jakou emoci jsem právě prožívala.
Je naprosto zbytečné vypisovat, o čem v knize vlastně jde… vy to nepotřebujete vědět! Buď vás zaujme anotace, nebo nezaujme. A to už je vaše věc. Dobře, to zní dost egoisticky, sobecky a namyšleně zároveň, ale je to pravda.

Matthias plakáty pečlivě studoval. "Sto tisíc kruge!" Šlehl po Kazovi zlostným pohledem. "Za tolik peněz nestojíš."
Kazovi nenápadně zacukalo v koutcích. "Tržní cena, co naděláš."

Prohnilé město. Skvělý název, dokonalá obálka, příběh plný intrik a zvratů a já se ptám na jediné: Je vůbec možné napsat něco tak úžasného? Kde se Leigh Bardugo vzala? Je to nějaká nadpřirozená bytost? Griša ze řádu Spisovatelů? Ať je to, jak chce, já se jí klaním a vzdávám jí hold.
Závěr? Jsem prostě nadšená, což asi už z mého shrnutí vyplynulo. Po Šesti vranách jsem se bála, že mě Prohnilé město zklame a že nebude tak dobré, ale spletla jsem se. Mimořádně a extrémně.
Šest vran je po dnešku má nejoblíbenější série a dost pochybuji, že v nejbližší době najdu něco, co ji překoná. Tyto dvě knihy jsou mistrovská díla, můj záchranný člun, když nebudu vědět, co dělat - věřte mi, že po těchto úžasných příbězích sáhnu jako po prvních.

A protože chci být skutečně milé děvče, přidávám sem i malou ochutnávku v podobě vyfocené stránky. Teď už stačí jen říct - užijte si ukázku a jděte okamžitě kupovat Prohnilé město.

Mora Leray