To
jsem takhle jednou seděla s knížkou na okenním parapetu a vedle mě stál hrneček
s horkou kávou, z něhož se už nějakou dobu pořádně kouřilo, když mi
najednou do mysli vletěla zajímavá otázka. A zároveň problém, nad kterým jsem začala
ihned bloumat.
Dokonce jsem kvůli tomu zavřela i knihu. Jo, už jenom tohle
značí, že to bylo něco vážnýho.
Jsem
člověk, který ve svém okolí nemá moc knihomolů. Všichni v mé blízkosti
jsou většinou tzv. „neznaknihové“, kteří považují čtení za zbytečné. Mluvím o
své třídě na střední, svých nejbližších přátelích, mé mamce,… Když se to tak
vezme, já sama kvůli tomuhle příšerně vyčnívám (ne že by mi to vadilo,
originalita je důležitá).
Chodím s knihou, kdekoli to jde, moje výmluvy, proč jsem něco neudělala, jsou téměř vždy laděné do vysvětlení, protože jsem zrovna četla, a za mé největší útraty většinou mohou knižní nákupy. Tímhle se vymykám ze své společnosti.
Chodím s knihou, kdekoli to jde, moje výmluvy, proč jsem něco neudělala, jsou téměř vždy laděné do vysvětlení, protože jsem zrovna četla, a za mé největší útraty většinou mohou knižní nákupy. Tímhle se vymykám ze své společnosti.
Jenže
tenhle fakt mě neštve. Já jenom nechápu tu situaci, když řeknu, že jsem několik
hodin v kuse četla a nemohla jsem se od toho odtrhnout, a ten člověk na
druhé straně se mě zeptá „prosím tě, proč tě to tak baví? Vždyť to jsou jenom
nějaká slova napsaná na papíře, jak to na tebe může mít takový vliv? Jak u toho
můžeš trávit tolik času?“.
Kdo
z vás se s tímto nepochopením někdy setkal?
Když
se vás někdo zeptá na tohle, okamžitě máte dojem, že je zbytečné to tomu
člověku vysvětlovat. A ono by to možná bylo i lepší – ušetřila bych si spoustu hodin mluvení, po kterých mi už vypovídá hlas – ale já nikdy nedokážu
nechat něco takto nedořešené.
Takže v tento moment vždy začne moje sáhodlouhé vysvětlení, které člověka na druhé straně psychicky a možná i fyzicky vyčerpá, protože tak v polovině... se na mě obrátí s dorazem, jestli si na to může sednout (dobře, tak tragické to zase není, ale bude to určitě někde na hranici).
Takže v tento moment vždy začne moje sáhodlouhé vysvětlení, které člověka na druhé straně psychicky a možná i fyzicky vyčerpá, protože tak v polovině... se na mě obrátí s dorazem, jestli si na to může sednout (dobře, tak tragické to zase není, ale bude to určitě někde na hranici).
„Proč
mě to tak baví? Skutečně se na to ptáš? Myslíš svůj dotaz vážně?“ řeknu s opovržením v hlase a začnu
se sebejistě zvedat do stoje, abych kolem něj při svém následujícím monologu mohla
pochodovat.
„Protože
když čtu, můžu přejít do jiného světa během několika vteřin. Můžu poznat jiné
osobnosti, jiné tváře, jiné situace, jiné problémy. Problémy, o kterých se ti
třeba v realitě může jen zdát. Mohu poznat postavy, které mě budou od té
doby provázet na každém kroku, postavy, jejichž mluva mi bude sedět více než
moje vlastní a já od nich nějaké hlášky pochytím, až je začnu používat i ve své
řeči. Žádný slzy, žádnej funus, chápeš?
Můžu
žít miliony životů, můžu mít miliony jmen, můžu znát miliony nových slov. Budu
chytřejší, pouze samotným čtením si rozšiřuji slovní zásobu, kterou pak
používám a ty se vždycky divíš, odkud znám tolik slov, kde beru všechna ta
synonyma, na která se mě vždycky ptáš.
Čtu,
protože je to něco jako moje droga. Když ze světa zmizí knihy, zmizí jedna moje
část. To mi věř, stalo by se to. V ten moment bych postrádala nějaký svůj důležitý díl, svůj tmel mezi zábavou a životem.
Když
čtu, zjišťuji nové věci, ale zároveň poznávám ta největší klišé na planetě, na
která si poté stěžuji v recenzích. Čtu, protože chci chválit autory, a čtu
i proto, že mě baví kritizovat.
Čtením objevuji skryté talenty, skryté perly, co mě vždy dokážou vytáhnout ze špatné nálady.
Čtením objevuji skryté talenty, skryté perly, co mě vždy dokážou vytáhnout ze špatné nálady.
Čtu,
protože knihy jsou jedna z těch nejlepších věcí, které v mém světě existují.
Čtu,
protože chci mít velkou knihovnu, před kterou můžu stát a áchat, jak krásná je. Navíc... knihy jsou skvělý stativ.
Pořád
jsem ti dostatečně neodpověděla na tvůj dotaz? Proč mě to tak strašně moc
fascinuje? Protože každá kniha, ať už je to sladká romantika, kterou nesnáším,
nebo historický román či mé milované fantasy, je dílo, které autor vytvořil a
vložil do něj část sebe. Dal do něj část své duše, promítl ji do toho. A já
miluji, když něco takového mohu poznávat. I když je ta kniha podle mě třeba
opravdu špatná, někdo to napsal. A díky tomu knihy vznikají. Ne všechno si
najde své čtenáře, já nejsem shovívavá, ale i tak chápu, že do toho autor vloží
část sebe. To mě na tom překvapuje a fascinuje. Jak každá kniha odráží svého
autora (mnohdy třeba i v nepěkném světle).
Pořád
nechápeš, proč je to pro mě tak fascinující? Dobře, teď už s mluvením pokračovat nemusím.
Pober alespoň ten fakt, že prostě čtu, že to miluju a že když mi dáš knihu jako
dárek, budu ten nejšťastnější člověk na světě. A teď mě už laskavě nech číst.
Když jsi mě vyrušil, bylo to dost napínavé.“
Jak
byste na tyhle dotazy odpovídali vy? Štve vás toto nepochopení stejně jako mě?
Určitě mi napište do komentářů! Jsem zvědavá!
V příštím
týdnu se můžete těšit na recenzi Projektu Kronos, který jsem dostala od webu
eknihovna.cz a který je zatím skvělý!
Tak se mějte, moji drazí!
Mora
Řeknu ti, že vůbec netuším, jak bych já odpověděla. Naštěstí nemám v okolí někoho, kdo by to nechápal. Doma se čte, a prostě okolí se naštěstí o mé čtení nezajímalo, a když už, tak to byli převážně ti, kteří též četli. Takže ohledně tohoto mám štěstí. :D
OdpovědětVymazatTak to ti upřímně závidím. Ušetříš si tak hodiny dlouhých monologů. :D
VymazatVeľmi pekný a dobre spracovaný článok. Máloktorí ľudia, hlavne mladí ľudia, nevedia pochopiť, čo je na čítaní také fascinujúce. Ale zvyčajne takých ľudí hádžem do jedného vreca, aj keby som nemala, ale osvedčilo sa mi to, že je to zvyčajne taký človek, ktorý je schopný svoje posledné peniaze prepiť alebo si za ne kúpiť cigarety. Takže s takým človekom nemám skrátka o čom diskutovať. Ale mne pripadá, že v poslednej dobe veľa ľudí berie knihy ako módny doplnok. S čím veľmi nesúhlasím, teda ak tú knihu reálne nečítajú. Ak je to len preto, aby vyzerali štýlovo na fotke a pred ľuďmi, tak je to veľmi smutné. Ale napríklad nesúhlasím s názorom, že mladí nečítajú. Alebo, že čítanie kníh nie je obľúbený koníček. Skôr mám pocit, že knihy práve zažívajú svoj vrchol. Otázne však ostáva ako ich ľudia vnímajú: doplnok alebo hobby? Ale to už je na inú diskusiu.
OdpovědětVymazatUh, děkuji moc! :)
VymazatPřesně tak, já naopak zase nedokážu pochopit, proč oni nechápou mě.
Jenže ti lidi, co tomu nerozumí, jsou moji přátelé, kteří se alkoholu ani nedotknou a jsou to fakt slušňáci, takže těmhle to tak nějak promíjím a to vysvětlení jim opravdu dám. Kdyby se jednalo o někoho, koho zmiňuješ ty, nebudu se s ním vůbec párat. :D Naštěstí takové osoby ve svém přátelském okolí nemám a nehodlám je tam mít, protože takoví lidi mi jsou silně nesympatický. :D
To je taky pravda. Lidi si evidentně myslí, že když mají knihu, jsou víc okouzlující. Proto pak vídám na různých sociálních sítích fotky s otevřenou knihou, jejich zamyšleným výrazem a popiskem ve stylu "s knihou se cítím dobře", který ale vůbec neodpovídá skutečnosti – tihle lidi totiž vůbec nečtou.
S tím názorem také nesouhlasím, je super, že se shodneme. Svým rodičům celou dobu vykládám, že hodně lidí čte. Když se jen podívám na Humbook… na to, kolik lidí tam dorazilo. Je jasné, že čteme. Že mladí opravdu čtou.
Takových diskuzí by se dalo zavést mnoho. :D Každopádně moc a moc děkuji za komentář! Je skvělé, že ses takto rozepsala. :)
Já jsem ráda, že mám kolem sebe tolerantní lidi a i třeba v práci chápou, když si místo oběda v obědové pauze čtu �� hlavně je super, že když mám kolem nečtenáře, tak můžu spoilerovat a rozebírat knihu, protože to nikdy číst nebudou a hlavně nechtějí knihy půjčovat ��
OdpovědětVymazatJo, tohle je jediný plus. Takhle vždy vyprávím mámě o všem, co jsem přečetla, stěžuju si u toho, jí z toho jde hlava kolem, ale nakonec je jí to vlastně fuk. :D
VymazatMě třeba teď o víkendu mamka nařkla z toho, že to se čtením přeháním. Když jsme se ségrou byly menší, rády jsme se dívali na pohádky v televizi. To se jí nelíbilo. Teď čteme, taky se jí to nelíbí. Já nevím. Myslím si, že čtení knih je krásný koníček, který ti dává daleko víc, než čučení na tv. Pokud někdy budu mít děti, povedu je ke čtení. Ať i každý říká co chce.
OdpovědětVymazatPřesně! Mamka mi říká něco podobného. Prý jsem na tom až moc závislá, ale tak co. Čtení je skvělé a je ho k životu potřeba. I já bych své děti určitě vedla ke čtení (pokud tedy někdy nějaké mít budu :D).
VymazatMě kdysi jedna holka na škole řekla, že nechápe, proč se s tou knížkou mořím, když se můžu podívat na film a hned vím, o čem to je. Vždyť je to přece o tolik lepší.. Jinak se mě na toto zatím nikdo neptal a ve svém okolí mám dost lidí, které baví číst. A nejvíc mě pak baví se o dané knize bavit se svým mužem :D Jinak jsi skvěle vystihla přesně mé pocity. Nikdy bych se takto nevypsala a ani to nedokázala vysvětlit, ale přesně proto čtu :)
OdpovědětVymazatAh, tyhle dotazy... Ono je to opravdu na propadnutí se do země. Od takových lidí bychom měli utíkat. :D Jsem ráda, že jsem vystihla tvé pocity. Já bych byla schopná asi pokračovat dál, ale... nechtěla jsem ten článek protahovat na dalších několik stran. :D
Vymazat