Pocit dračí nostalgie – Talon: Zkouška věrnosti

Draci. Lidé. Každý druh má naprosto odlišný život. A i tak se dokážou propojit. Sice k tomu vede drobně složitější cesta, ale možnost ji projít tu je. Jen ji člověk (nebo naopak drak) musí objevit.

Právě naše hlavní hrdinka Ember je drak a díky součásti svého výcviku se dostává do lidského světa. Má to být totiž její další zkouška – pokusit se začlenit. Čekají ji tři měsíce zapadání mezi tvory, kteří jsou a zároveň zase nejsou o tolik jiní jako ona.

Vše se zdá jednoduché. Pravidla jsou jasná. Přizpůsobte se. Splyňte s okolím. Ale nikdy nepřestaňte mít oči na stopkách a nikdy, opravdu nikdy nezapomeňte na to, kdo jste.

Bohužel ta nejjednodušší a nejjasněji daná pravidla se vždy těžko dodržují. Zvlášť když nemáte organizaci, jako je Talon, tak moc v lásce... Nemám pravdu?

Já tento svět zkrátka zbožňuju. Tečka. Tuto knihu doporučuji. Konec recenze.

Dobře, kdyby mi na tohle někdo skočil, evidentně mě ještě dostatečně nepoznal a také je vlastně i slepý, protože tento text ještě pokračuje do temných hlubin mého blogu.

Názor na Talon je již téměř poslední, kdybych měla mluvit o své letní výzvě. Nestíhám ji splnit ani za milion, ale jak jsem říkala již minule, to hlavní mám za sebou. Příště se ještě uvidíme u recenze na Snílka Neznámého, kterého budu vychvalovat do nebes. 

(anotace z webu databazeknih.cz)

Před dávnými lety byli draci na pokraji vyhynutí. Ti, kteří přežili, se skrývali v lidské podobě a jejich moc sílila. Uběhla staletí a draci se připravují na okamžik, kdy lidem ukážou, kdo je skutečným pánem světa… Sledovat, začlenit se, splynout. Přesně to má za úkol dračí dívka Ember. Má poslouchat, nevyčnívat z řady a slepě plnit rozkazy. To vše pod taktovkou supertajné a nesmlouvavé dračí organizace s názvem Talon. Jenže Ember se to vůbec nelíbí...

Nutno podotknout, že autorka Julie Kagawa u nás není úplně známou osobou, ovšem pod jejím jménem se u nás vydaly (pokud to vím dobře) celkem čtyři knihy. Dvě knihy ze série Talon, první a druhý díl, a poté dvě knihy ze série Féria (Železný král a Železná dcera). Ani u jedné její série už další díly nebyly přeloženy. U Férie (a teď se modleme, že to skloňuji dobře) mi to nevadí, četla jsem pouze Železnou dceru (ano, druhý díl, jedničku jsem vynechala) a ta mě moc neoslnila. Talon je ale úplně jiná liga.

Talon je totiž kniha, kterou četla asi před třemi lety a moc dobře si pamatuji, jaký vliv to na mě mělo. Jak moc se mi to líbilo. Jak moc se mi to vrylo do srdíčka (a to u toho šutru trvá docela dlouho, víte). Vím, že v době, kdy jsem ho četla, druhý díl u nás ještě vydaný nebyl, a tak jsem na něj tak nějak po čase zanevřela. Velká škoda, přímo smůla. Prožívám psychický rozklad, znovu.

Před pár měsíci jsem ale Talon objevila společně se Sol v Levných knihách. A to jsem nechápala. Levné knihy, však tam jsou většinou takové ty průměrné knihy. A pak také knihy, u kterých se neplánuje vydávání dalších dílů, když se jedná o série. A já tam našla Talon, který jsem milovala a který, ano, ano, který je rovněž i série. 

Se Solničkou jsme se shodly na tom, že se nám Talon líbil a obě jsme si ho také ten den pořídily s příslibem, že si ho přečteme znovu. Že uvidíme. Už teď můžu s jistotou říct, že Talon je pecková četba, která je ale bohužel hrozně moc zapadlá, a tak se vydání dalších dílů neplánuje. Mám dojem, že mám další motivaci začít číst v angličtině (u nás je pouze dvojka a tu už mám také dočtenou, před několika dny jsem ji sfoukla, abych si spravila náladu po Ódinově děcku, které mě příliš neoslovilo).

Talon je také jedna z těch knih, na kterých jsem vyrostla. Jedno z mých prvních fantasy vůbec. Asi vás to překvapí, ale já totiž nejsem člověk, co vyrostl na Harrym Potterovi. Toho jsem četla až později. Vlastně by se dalo říct, že Julie Kagawa a její dračí série mě tak nějak dokopnuly ke čtení YA (a teď mi řekněte, je to chyba, nebo není?). Minule jsem právě nad tímto přemýšlela. Která kniha mě hodila do toho young adult světa? A teď mi to konečně došlo. Talon to byl, musel to být on.

Protože jsem chtěla něco na cestu do Rakouska, docela jednoduše jsem se rozhodla pro Talon. Už jsem ho četla, takže jsem věděla, do čeho jdu. Lehké, oddechové a zajímavé fantasy s milým světem, kde ti draci fakt jsou, ne jak třeba Dračí město od Petry Machové, kde prej na draka nenarazíte ani klackem.

Talon jsem vytáhla i na Dachstein.

A bez knížky na hlavě bych to nebyla já.

Doufám, že se ode mě ostatní inspirují.

A teď si teda uděláme malý kvíz, u něhož všichni znáte odpověď, ale berte to jako zajímavé navození atmosféry (fajn, špatné navození atmosféry, dochází mi inspirace, protože mi ji vysává ten fakt, že se blíží začátek školy). Líbilo se mi to, nebo už po těch třech letech ne? Dopřejte mi ten pocit, že vás teď překvapím, jo? Zapomeňte na všechno, co jsem plácala předtím.

Díky Talonu jsem našla knihu (nebo spíše sérii), která mě bude ještě dlouho provázet. Ani po třech letech se můj názor na tento příběh nezměnil, pořád si myslím, že je to skvělé fantasy s fajnovými postavami a lehkým humorem. Romantika, která se zde odehrává, je nenucená, je tam vidět změna názoru všech postav. A ačkoli mě občas překvapoval (dobře, tohle není správné slovo, dejme tomu třeba, že v některých chvílích se mi úplně nezamlouval) Riley (ale není to zas tak, že by mi v těch momentech vadil, spíš jsem si ho asi jinak pamatovala… bože, co to melu?), musím uznat, že jsem si užila i ten milostný trojúhelník.

Konečně mám čest s milostným trojúhelníkem, který je originální a za něco stojí. Je dobře zpracovaný, hlavně díky té myšlence, že dračí stránka a pak ta lidská mají naprosto odlišné city. Prostě dobrej triangl.

Hodně se mi také zamlouvá ten fakt, že co se týče hlavních dvou hrdinů, celou dobu vlastně vědí, jak to je, ale nechtějí si to připustit. Pořád o tom přemýšlí, někdy je to tam vážně často, ale v této situaci se to dá pochopit. To je fajn sledovat. U obou je zkrátka vidět ten vývoj.

Zvraty jsou peckové, konec na mě měl stejný vliv jako před těmi třemi lety. U jedné věty mi dojetím trošku zvlhly oči. To je docela děsivé, já vím, ale jen to dokazuje, že se mi ten příběh vážně líbí.

Talon vážně procestoval skoro celé Rakousko.

Nevím, co k tomu mám víc říct. Já jsem nadšená. Rozhodně to není naposled, co tímto světem procházím. Mám další srdcovku, ke které se budu ráda vracet, a brzy sem přikvačím (některý moje obraty občas udivují i mě samotnou) i s recenzí na druhý díl, protože ten byl také skvělý. Můj život se rozpadá (a já ho brzy rozbořím kompletně, protože jdu číst Múzu nočních můr, pokračování Snílka Neznámého).

Co vy? Znáte Talon? Pokud ne, rozhodně vám ho doporučuji. Pojďme ho vyhrabat, ať není tak zapadlý! Prosím, prosím, smutně koukám, zkuste to!

Mora