Uplynulo „dlouhokrátko“ aneb Mora děkuje a informuje

Ačkoli bych nikdy nevěřila, že se zrovna já vydám cestou bloggera, nakonec se to stalo a našla jsem si tak hobby, které mě opravdu baví. Stát se bloggerkou zaměřenou výhradně na knihy už byla věc, jakou jsem nemusela nijak extra promýšlet.

Proč? Odpověď je až příliš snadná.

Čtení - jeden z mých nejoblíbenějších zabijáků času.

Psaní - další můj zabiják volných chvil.

Psaní recenzí a článků vyžaduje obojí. Je to vynikající způsob, jak to skloubit dohromady. Neměnila bych.

Dost už ale, tenhle úvod je divný (i na mě).

Abych se trochu dostala k tomu, co jsem chtěla dnes v rychlosti probrat (rychle mi to fakt nejde, já vím, tak nemelte), musím začít od nuly. Tak nějak mám v úmyslu vám říct všechno, co rozhodovalo a co mělo vliv u vzniku blogu.

V záplavě knih je název, který se zrodil v mojí hlavě během jedné vteřiny. Mora Leray - jméno, které s mým pravým nemá nic společného a které jsem vymyslela na rozdíl od názvu za celé dvě vteřiny. Tenhle blog je vážně dílem náhody, proto jsem i náhodně vybrala jeho vzhled. Zvolení fotky zabralo asi ještě méně než vymýšlení názvu. A tak se stalo, že mou značkou ve světě knižních bloggerů je můj oblíbenec z jedné k-pop skupiny - Wonwoo.

(Jeho fotečku přikládám tady, abyste se na něj mrkli i v jiném světle).

Jak tedy vidíte, za normálních okolností bych se tady vůbec neobjevila, ale stalo se. To jste rádi, že mě tu máte, co? Bláznů není nikdy dost.

Co se týká nějakých časových údajů, V záplavě knih existuje přibližně čtyři měsíce a mně se za tu dobu evidentně podařilo hodně věcí. Když se kamarád dozvěděl, že jsem uzavřela spolupráci už po třech měsících, díval se na mě jak vykulenej mrož a očima se mě ptal, co si to dovoluju, že to prostě není možný (pak mi samozřejmě pogratuloval, logicky). I já to nechápala, sama jsem byla z první spolupráce dost vykolejená, protože jsem ten svůj mega dlouhý email, který jsem internetovému knihkupectví megaknihy.cz poslala, považovala spíše za výkřik do tmy. Popravdě jsem nečekala, že na něj vůbec dostanu odpověď. O to více mě překvapilo, když mi napsali zpět, a ještě větší šok nastal, jakmile jsem zjistila, že se mnou spolupráci opravdu uzavřou. Toto považuji osobně za ten největší mezník v mé dosavadní bloggerské kariéře a za tuto možnost jim moc děkuji!

Rozhodně je pro mě důležitý i den vytvoření Instagramu, který jsem si založila podstatně později než blog, ale i tak jsem si na něm už získala spoustu sledujících a všem musím také poděkovat.

Co se však týče této stránky…

Nechápu, že jsem nasbírala tolik čtenářů. Je vás tady tak moc, mé jednoduché "děkuji" nestačí. Právě díky vašim komentářům jsem měla vždy chuť dočíst knihu během jedné vteřiny, abych mohla s názorem pohnout dříve a rychleji vyhodit na světlo další článek. Teď už vím, že mé recenze přeci jen našly skupinu lidí, které se líbí.

Zvláště musím poděkovat Ki (na její blog určitě mrkněte, Stopy lišek vám vyrazí dech) a jejím dlouhým slohovkám, které mi sem dávala a které mi vždy velmi pomohly. Nelhala bych, kdybych řekla, že na každý její komentář vždy čekám jako na smilování.

Rozhodně ale děkuji i všem ostatním! Návštěvnost blogu se za poslední dobu šíleně zvedla, je to prostě neuvěřitelné!

To by bylo k tomuhle, nakonec jsem to protáhla víc, než jsem čekala.

Ráda bych ale zmínila ještě něco. Právě procházím dějovou linkou knihy V pasti lží od autorky B. A. Paris. Pokud z toho nezešílím (je to totiž dost psychicky náročné) a dočtu to tak za tři dny, ke konci týdne bych měla mít napsanou i recenzi. Takže se určitě máte na co těšit! Letní sedmička je v plném proudu, ještě zbývá pět knih. Nebudu otálet, tady to utnu a jdu se pustit do četby, knižní léto přeci na nikoho nečeká!

Mora Leray