Špatná schůzka se slovenským autorem – Zlato Arkony

Zlato Arkony (kniha první)

(Autor: Juraj Červenák, datum vydání: 2012)

Mé hodnocení: 28%

Doba čtení: týden

Žánr: fantasy, dobrodružný

Zdravím tě, poutníku, dnes se tě zase na něco zeptám. Znáš web databazeknih.cz? Pokud patříš do čtenářské komunity, mělo by to být snad i tvou povinností. Pro knihomoly je tato stránka jako dělaná. Každopádně tímto odbočuji… proč o tom vlastně mluvím?

Na Databázi každým rokem vychází čtenářská výzva. Jedná se o dvacet úkolů, přičemž to funguje takto: Jeden úkol - jedna kniha, která ho splňuje.

Jakožto odvážný jedinec, jenž se nebojí výzev, do toho půjdeš a všechno splníš. A takhle přesně si připadám já. Loni jsem výzvu nezvládla, ale teď ji rozhodně dokončím.

Dnes se tedy vrhnu na knihu od slovenského autora a přiblížím vám můj názor, který asi nebude úplně nejkladnější.

První dojmy?

Nic moc.

Obálka nezajímavá.

Formát knihy divný a malý.

Díky vypůjčení z knihovny ještě roztrhaná vazba.

"Ten člověk se jmenuje fakt zvláštně," zabručela jsem při zkoumání titulní stránky.

A anotace, která mě osobně nijak nezaujala, i když byla psaná poměrně poutavě.

Na Rujáně odjakživa vládli žrecové z Arkony. Touha po pokladech svatyně však přivedla na ostrov cizí hrdlořezy. Jejich lodě s dračími lebkami se vynořily ze severních mlh, z říše skryté před pohledy smrtelníků. Zaútočili, naplnili pobřežní vody těly rujánských obránců a obsadili ostrov.

Arkona zatím odolává. Kouzla, která ji chrání, však slábnou. Cizinci mezitím rozšiřují svou hrůzovládu - dobyli už Volgost a téměř se zmocnili štítu boha Jarovíta, ve Štětíně potupili Triglavovu svatyni a teď cení tesáky směrem k majestátnímu Volinu. Slovanští žreci a vládcové volají o pomoc. Povodím Odry z dalekého jihu přichází pán Radhostova meče a jeho démonický vlčí průvodce…

Po mnoha letech od napsání cyklu Černokněžník se Juraj Červenák vrací ke svým nejpopulárnějším hrdinům, Černému Roganovi a Goryvladovi. V dvoudílném románu Zlato Arkony je pouť zavede na sever, až na jantarová pobřeží, kde slovanští bohové čelí krvelačným dobyvatelům. Poradí si černokněžník v končinách, které jsou tak daleko od Kančí hory a Krvavého ohně, zdroje jeho moci?

Nevím proč. Námět je zajímavý, anotace jakbysmet, ale já bych si podle ní knihu asi úplně nevybrala. Na své první dojmy jsem ale ohled nebrala, chtěla jsem vědět, jestli se v knize přeci jen neskrývá něco působivého.

Poznámky ke stylu psaní a další detaily z mé strany?

Styl psaní je pěkný a jednoduchý, nic složitého. Jenže mu chybí dost zásadní věc - napětí. Nedokázala jsem se začíst, i když Červenákova slovní zásoba byla velmi dobrá.

Některá mluva a výrazy na mě sice působily dost přehnaně, i přesto byl jeho styl pěkný.

Ale bohužel… neoslnil mě. Nějak nevím, co k tomu mám více říct. Prostě je to nic moc, stejně jako moje první dojmy.

Děj?

Samotný námět na příběh by byl dobrý, protože vymyšlený svět měl dle mého názoru obrovský potenciál. Značně nevyužitý potenciál, řekla bych.

Jak jsem zmiňovala již výše, nezačetla jsem se, a to ani na vteřinu. Přeskakovala jsem desítky stran a byla jsem hodně šťastná, když jsem se dostala až na úplný závěr. Kniha mě nebavila.

Co se týče postav…

Tak tohle je oříšek, ale už rozlousknutý. Postavy jsou nemastné a neslané (mé oblíbené přirovnání, píšu to snad všude). A nejen to! Nejde se s nimi ani ztotožnit. Pomalu si nepamatuji více než pět jmen.

Jediný, kdo na mě trošku udělal dojem, byl Goryvlad. Jinak vážně nevím, jak charaktery knihy popsat. Nezajímavé a nudné vykreslení osobností.

Dodatky?

Na závěr jen zmíním, že jsem několikrát při čtení přemýšlela nad tím, co si dám k obědu. Můj dojem opravdu není nijak skvělý.

Jak tedy zní mé hodnocení?

Kdo se chce ponořit do děje jako do horké kávy, v Arkoně to rozhodně nenajde, to je tedy alespoň můj názor.

První setkání se známějším slovenským autorem nebylo nijak dobré, spíše podprůměrné.

Osobně bych knihu nedoporučila, a pokud bych chtěla toto dílo opravdu shodit, řeknu, že to byla ztráta času.

Popravdě řečeno - nelíbilo se mi to.

A něco z knihy na závěr, když už to tady tak kritizuji?

Čilý ruch v síni ustal. Nejblíže stojící muži vylekaně couvli od Goryvlada, který vstal na všechny čtyři a vystrčil čenich mezi knížetem a černokněžníkem.

"Ehm. Jen jsem chtěl upozornit, že beran už začíná zespodu černat. Myslím, že je nejvyšší čas ho naporcovat."

Mora Leray